Světový název Art Therapy můžeme volně do češtiny přeložit jako Terapie uměním. V ČR se začal hojně užívat název Umělecké terapie. Do Uměleckých terapií spadají čtyři hlavní terapeutické obory, kde se jednotlivé terapie liší svým prostředkem. Jedná se o Arteterapii, Muzikoterapii, Dramaterapii a Tanečně - pohybovou terapii. Společně se tedy řadí pod obecný název Art therapy - Umělecké terapie.
Umělecké terapie se člení na formu receptivní, kde umění na klienta působí a dochází k impresi (dojem, vjem). Při této formě není klient do procesu přímo aktivně zapojen, je v roli pozorovatele nebo přijímajícího (prohlídka obrazových galérií, nástroj položený na těle, pohybové a divadelní představení atd.) a formu produktivní, při které se klient do umělecko - terapeutického procesu aktivně zapojuje a dochází k expresi (vyjádření). Klient je touto formou do umělecko - terapeutického procesu přímo zapojen (malba, zpěv, dramatická scénka a pohybové cvičení atd.). Označení "Expresivní terapie" je v tomto ohledu zbytečně zaměřeno pouze na tuto jednu aktivní část. Umělecké terapie zahrnují a vědomě pracují s impresí i expresí a vycházejí z původního převzatého názvu Art Therapy. (Tomáš Benčíek, 2025)
Tomáš Beníček (Ars Terapeutica 2012):
"Arteterapie dokáže poskytnout zásadní moment uvědomění díky vynesení nevědomého materiálu na povrch. Může spustit zásadní změny, které díky vlastnímu sebepoznání a rozklíčování důležitých okamžiků v životě a vlivů osob z okolí, mohou spustit cílenou práci na vlastním příběhu."
nebo
"Arteterapie je samostatný a svébytný slibně se rozvíjející obor, který využívá jako terapeutický prostředek umění. Napomáhá při léčbě, prevenci, relaxaci, umožňuje vlastní sebereflexi (uvědomění) a reflektuje psychický i emoční stav klienta. Umělecká tvorba (výtvarné dílo - artefakt) je v tomto případě prostředek - nikoli cíl (jako je tomu ve výtvarné výchově). Tento prostředek představuje tzv. most mezi klientem a arteterapeutem. Most, který poskytuje bezpečné prostředí. Most, který nám umožní vhled a otevře cestu k tématům klienta. Arteterapeut má ve vztahu ke klientovi roli tzv. průvodce. Nerozhoduje za klienta, ale pomáhá mu učinit rozhodnutí s dostatečným uvědoměním a s patřičným nadhledem."
Arteterapie ČR při Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT) / Eva Hegarová:
„Arteterapie je soubor uměleckých technik a postupů, které mají kromě jiného za cíl změnit sebehodnocení člověka, zvýšit jeho sebevědomí, napomoct mu k vlastnímu sebepoznání, integrovat jeho osobnost a přinést mu pocit smysluplného naplnění života.“
Marian Liebmann (Skupinová arteterapie):
"Arteterapie využívá výtvarné umění jako prostředek k osobnímu vyjádření v rámci komunikace, spíše než aby se snažila o esteticky uspokojivé výsledné produkty, posuzované vnějšími měřítky. Tento druh činnosti získal název „arteterapie“ zejména proto, že se nejvíce rozvinul v oblasti duševního zdraví a převážně v zařízení pro duševně nemocné."
Jaroslava Šicková-Fabrici (Základy arteterapie):
"V širším smyslu arteterapie znamená léčbu uměním, například pomocí hudby, poezie, prózy, tance, divadla a výtvarného umění, v užším slova smyslu znamená arteterapie léčba výtvarným uměním. Arteterapii dělíme na receptivní a produktivní."
Marie Beníčková, 2012:
„Muzikoterapie je samostatný a svébytný uměleckoterapeutický obor, který prostřednictvím cíleného působení zvuků a hudby podporuje, rozvíjí a integruje kompetence člověka s cílem obnovy zdraví a naplnění biopsychosociálních a spirituálních potřeb.“
Americká muzikoterapeutická asociace, 1998 in Müller, 2007:
"Muzikoterapie je předepsané použití hudby kvalifikovanou osobou za účelem dosažení pozitivních změn v psychologickém, tělesném, kognitivním a sociálním fungování jedince se zdravotními nebo edukačními problémy."
Světové federace muzikoterapie, 1996:
„Muzikoterapie je profesionální využití hudby a jejích prvků jako intervence v lékařském, vzdělávacím a každodenním prostředí s jednotlivci, skupinami, rodinami nebo komunitami, kteří se snaží optimalizovat kvalitu svého života a zlepšit svou fyzickou, sociální, komunikativní, emocionální, intelektuální a duchovní zdraví a pohodu. Výzkum, praxe, vzdělávání a klinický výcvik v muzikoterapii jsou založeny na profesionálních standardech podle kulturních, sociálních a politických souvislostí“ (WFMT– The World Federation of Music Therapy, 2011).
Břicháčková, Vilímek (IPPP ČR, 2008):
"Muzikoterapie je léčebná metoda, která používá hudbu jako terapeutický prostředek. Z terapeutického hlediska nastupuje svoji komunikační funkci tam, kde mluvená řeč vstup nenajde. Muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie, taneční terapie a další umělecko-terapeutické přístupy v současné době nabízí rozdílné metody, techniky a prostředky, které však mohou naplňovat podobné nebo také společné cíle ve vzájemné spolupráci s lékařskými, psychologickými a speciálními výchovně - vzdělávacími prostředky a cíli.“
The British Association of Dramatherapists [online] se ve svém vymezení zaměřuje především na roli terapeuta a charakterizuje dramaterapii jako
„…formu terapie, v níž je veškerá produkce umění využívána v terapeutickém vztahu. Dramaterapeut je zároveň umělec i terapeut, který využívá svého vzdělání či výcviku v divadle i v terapii k vytvoření metod, jež klientům umožní prožít vlastní psychologické, emoční i sociální změny“.
North American Drama Therapy Association [online] definuje dramaterapii jednoduše jako
„…záměrné využití dramatických a/nebo divadelních prostředků k dosažení terapeutických cílů“.
Dle Milana Valenty (Valenta a kol., 2006, s. 7) je dramaterapie
„…léčebně-výchovná (terapeuticko-formativní) disciplína, v níž převažují skupinové aktivity využívající ve skupinové dynamice divadelních a dramatických prostředků k dosažení symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení personálně-sociálního růstu a integrace osobnosti“.
Jennings (1994, str. 17) se nám snaží dramaterapii popsat jako
„specifické uplatňování divadelních struktur a dramatických procesů s cílevědomým terapeutickým záměrem.“
,,Ve světě dramatu máme svolení a svobodu dělat to, co se zdá být tolik těžké v životě – změnit chování a model rolí. Pod maskou hrané role jsme schopni – mnohdy poprvé v životě – jednat jiným způsobem. (Emunah, 1994, str. 13)
Beníček, 2017:
Tanečně - pohybová terapie využívá taneční a pohybové umění jako terapeutický prostředek ke komplexní integraci osobnosti. Zaměřuje se na tělesné schéma, možnosti pohybu, jeho omezení a celkový projev. Cílem tanečně - pohybové terapie je umožnit člověku porozumění, projevení a přijetí sebe sama skrze tělo. Terapie umožňuje jasnější a vědomé vnímání vlastního těla a napomáhá při vnímání druhých lidí.
Definice EADMT (Evropská asociace tanečně - pohybové terapie):
"Tanečně - pohybovou terapii můžeme definovat jako terapeutické využití pohybu za účelem rozšíření emoční, kognitivní, fyzické, spirituální a sociální integrace jednotlivce."
„ADTA (American Dance Therapy Association) definuje tanečně - pohybovou terapii jako: terapeutické užití pohybu k dosažení emoční a fyzické integrace jedince. (Dosedlová, 2012)“
Rudolf Laban:
„Tanec je základem veškeré existence, pohyb je základem přirozeného řádu, změny a evoluce.“
Feldenkrais, 1967:
„Pohyb je základem uvědomění."
Blahutková, 2015:
"Pohyb patří mezi nejzákladnější projevy lidského života. Vypovídá nejen o stavu lidského těla a vnitřním prostředí organismu, ale také o stavu naší mysli a v jakém psychickém rozpoložení se právě nacházíme."